I když - pár lidí si jej, zejména díky imitaci Elvise Presleyho - všimlo a mezi nimi věhlasný agent George Shapiro (Danny DeVito). Tak se Andyho život poprvé změnil, otevřela se cesta ke slávě, i když zpočátku poněkud krkolomná a později - díky komikovu osobitému přístupu k humoru, k obecně uznávaným tabu, k nervům a žaludku publika i lidí jemu blízkých, díky jeho zálibě v provokacích a touze "jít proti" - ještě obtížnější. Psala se 70. léta. Bláznivá komediální show "Saturday Night Live" vládla televizi. Pro nadějného komika Andyho Kaufmana mělo být první vystoupení úspěchem, na který čekal. A bylo, navíc zcela v intencích jeho stylu naprosto nepředvídatelné. Udělal opět to, co nikdo nečekal - napětí v sále bylo přímo hmatatelné, diváci čekali na jeho akci, na to, jak si je bude předcházet, čím je bude chtít získat a odtud se - jako vždy - odvinul jeho přístup. Úmyslně po celý čas stál a jen občas utrousil slůvko. Jeho komický nápad byl označen za geniální, vystoupení pak za komické veledílo. A tak se chlapec z newyorského předměstí vydal na cestu ke slávě. Měla to být cesta těžká a klikatá, protože Andy vždy miloval, když mohl své obecenstvo šokovat a vyvolat bezprostřední reakce - kladné či záporné.
 
Andy byl fenomén. Uznávaný, nenáviděný, znevažující i znevažovaný, urážející a urážený, u něhož není nikdy jisté, co je pravda a co fikce ve znamení nějakého dalšího kolosálního fóru. Pro něho neexistovalo nic, do čeho se nekope, žádná hranice, miloval absurdity, rafinované mystifikace (jeho "parťák" Tony Clifton nebyl zdaleka nejsilnějším kalibrem) a byl vždy a ze zásady jiný, neboť bytostně svůj. A ačkoli nesklouzával nikdy do tupého, pohodlného a konvenčního bavičství - což mu vyneslo přízeň zejména intelektuálního publika - měl díky osobitému stylu komiky balancující vskutku místy na hraně únosnosti a talentu bořit zavedená (a oblíbená) klišé, i obrovskou řadu odpůrců a v mnoha případech zůstal zcela nepochopen (například - a ne až tak úplně nezaslouženě - pokud jde o jeho wrestlingovou éru).
 
O své místo na slunci tak musel často bolestně bojovat a jeho profesní éra měla řadu dramatických výkyvů. A ačkoli už se jeho boj zdál často nenávratně prohrán, přesto jako komik nakonec zvítězil, právě proto, že nezměnil svůj styl. Těsně před svou předčasnou smrtí dokonce vyprodal legendární Carnegie Hall, kde naprosto triumfoval. A ačkoli svůj osudový boj se zákeřnou chorobou nevyhrál (zemřel ve věku 35 let na plicní rakovinu), zůstal díky svému nezaměnitelnému způsobu bavičství komikem, na něhož se nezapomíná, nyní i díky nesmírně působivému projektu režiséra Miloše Formana a excelentnímu hereckému výkonu Jima Carreyho.
 
Filmový příběh tohoto legendárního komika, u nás bohužel téměř neznámého (v naší televizi jsme jej jako montéra Latku mohli vidět v sitcomu Taxi, což potvrzuje výjimku neboť sitcomy Kaufman nesnášel) nazval Miloš Forman podle titulu dnes již legendárního hitu skupiny R.E.M. Man On The Moon, který vznikl před lety, nedlouho po Kaufmanově smrti.
 
Ve filmu najdete svérázný rukopis hned tří nezaměnitelných osobností, z nichž všechny do jisté míry svou tvorbou provokují a pro americkou veřejnost představují sud dynamitu, neboť si pohrávají s tím, do čeho se dle Američanů prostě nekope. O Andym Kaufmanovi už byla řeč, těmi dvěma dalšími jsou režisér Miloš Forman - už proti jeho předchozímu životopisnému snímku Lid versus Larry Flynt (do této série patří i Amadeus) byla vedena rozsáhlá protestní kampaň a většina jeho amerických projektů vyvolává vedle obdivu i nesouhlasné reakce, což je nakonec evidentní co se týče absence Oscarových nominací, ačkoli film získal řadu prestižních ocenění - ale i herec Jim Carrey. Ačkoli byl kariéře tohoto též rozporuplně přijímaného komika, fascinujícího svou mimikou a pohyblivostí, jenž ve svých prvních filmech rozhodně neváhal sáhnout k vtipům toho nejhrubšího zrna a znevážit též co se dá, připisován valnou částí kritiků jepičí život, Carrey brzy prokázal, že dokáže podat perfektní výkon i v rolích mnohem náročnějších (Truman Show). Jeho Andy Kaufman je tak skutečný majstrštyk a Carrey pod citlivým Formanovým vedením podal dryáčnický, ale i nesmírně jemně odstíněný herecký výkon, perfektní v poloze komické i tragické, díky němuž získal zaslouženě Zlatý glóbus a je opravdu otázkou, zda by zvítězil v oscarovém klání Kevin Spacey brilantní v Americké kráse, kdyby byl nominován i temperamentní Carrey za nesmírně náročnou, dynamickou a proměnlivou úlohu Muže na měsíci. Stejně jako Spacey pracoval Carrey s perfektně napsaným a nápaditým scénářem (Scott Alexander a Larry Karaszewski spolu pracovali například na filmu Ed Wood), jemuž vedle Kaufmanovy bezhraniční invence - jíž do scénáře "spoutali" tvůrci navýsost účelně - nechyběla originální řešení a perfektně vykreslené charaktery. Snad jen wrestlingová éra zaujímá ve scénáři o chlup větší prostor, než by jí náleželo. Herci jsou perfektní, ačkoli se jak Danny DeVito, tak Paul Giamatti a dokonce i Courtney Love drží takticky ve stínu Carreyho, jemuž dokonale sekundují. Ten pak v Kaufmanově postavě nechává nesmírně lidsky ožít dalšího génia a buřičče, se všemi klady i zápory, jež k takové úloze člověka, pohybujícího se na vrcholu ale i v blátě vrtkavého showbyznysu, patří. Kaufman je sympaticky zaujatý pro věc, je osobitý, inteligentní, pracovitý, nadaný, ale i umanutě jednostranný, bezohledný a krutý. Tyran i oběť, člověk obdivovaný i těžce zkoušený, podléhající bezprostřednímu nadšení, ale i zmítaný těžkými pochybnostmi. Stejně sugestivně je pak vykresleno i prostředí, v němž se komik pohybuje, s vášněmi publika, zákulisními kalkuly i intrikami, s tupou, leč lukrativní touhou hladit publikum po srsti a nikdy nejít proti poptávce. Jak Carrey tak Forman v tomto lidském i profesním ringu dokonale balancují na hranici tragiky a komiky, s absolutní jistotou mistrů svého řemesla a umělců, kteří stále dovedou překvapovat, z níž tak plyne lehkost a hravost v místech, kam by je jen málo kdo dostal. V tomto směru je Muž na měsíci skutečně okouzlující film, jehož melancholickou atmosféru skvěle podtrhuje hudebním doprovod skupiny R.E.M.