Tentokrát se autoři scénáře k filmu Blbý a blbější a tvůrci komedií Něco na té Mary je a Kingpin, rozhodli postavit do čela svého nejnovějšího příběhu schizofrenického policistu, který se zabouchne do krásné Irene. Poldu z Rhode Islandu, střežící ze své motorky pořádek ve svém rajónu, si v intencích svého zavedeného komediálního typu zahrál Jim Carrey, který je tentokrát nejen dobrosrdečným Charliem, ale i drsňáckým a agresivním Hankem. A "oba dva" se zamilují do stejné ženy, v podání Renee Zellwegerové, což vede k jejich vzájemnému "soupeření".
 
A aby citů nebylo málo, prozradíme že film oba dva hlavní představitele skutečně sblížil. Mezi Carreyem (nedávno se rozvedl se svou partnerkou z filmu Blbý a blbější Lauren Hollyovou) a Renee Zelwegerovou (Firma) vzplála láska jako trám, o níž oba tvrdí, že něco takového potká člověka jen jednou za život. A ačkoli tento milostný cit propukl pod režijní taktovkou bratrů Farrelyů, není to fór. Naštěstí Jim nemusí o lásku Renee s nikým bojovat, jako jeho hrdina, zato za film zabojovat přece jenom musí. Po americké premiéře, která proběhla 23.června, totiž proti filmu vystoupila ostře Národní asociace mentálně postižených, která vyčetla tvůrcům že směšují schizofrenii a rozdvojení osobnosti, což musí v rámci urovnání situace Carrey v rozhovorech zdůrazňovat. Dále hrají Chris Cooper a Robert Forster.
 
Jak to dopadne se dvěma zamilovanými, kteří se nevyznají ve svých identitách. To je platforma pro one man show Jima Carreyho
 
Hrubozrnný slovní humor, scénář poplatný vkusu masového konzumenta buranských komedií, relativně umírněný Carrey a nevýrazná Renee Zelwegerová
 
Policista s potlačeným milostným traumatem v podvědomí, třemi zavalitými černošskými "dítky" na krku, absolutním nedostatkem autority a agresivním druhým "já" uvnitř - bratři Farrellyové se s tím tentokrát opravdu nemažou
 
"Seznamte se s mou maličkostí. Jmenuji se Charlie. A jsem docela milej kluk. Tvrdě makám u policie už 17 let a jsem v pohodě. Už dávno jsem překousl, že mi manželka zahejbala s jedním černým, intelektuálním trpaslíkem. Taky mi došlo, proč mý synátoři, který nezřízeně miluju a jsou jediný, kdo mě bere vážně, jsou tak chytrý, ale také úplně černí. Mám rád klídek a to už musí být, abych na někoho vystartoval. Ale mý Alter ego mi to kazí. Mý druhý Já je hrozný. Chlastá, pere se a miluje divokej sex. A říká si Hank. A jestli ho chcete nasrat, stačí jen přidat plyn. Čeká na to."?"
 
Charlie byl kdysi tím nejlepším policistou v okolí. Měl nejlepší výsledky, nejkrásnější děvče, nejmužnější knírek pod nosem, bylo těch nej tolik, že se k tomu, z nepochopitelných důvodů, přidaly i nejrychleji nasazené parohy po svatbě a s nimi tři děti, o nichž si - bez ohledu na barvu pleti - nechtěl přiznat, že by snad nebyly jeho. Jenomže okolí se svými uštěpačnými poznámkami bylo neúprosné, stejně jako skutečnost, že city jeho ženy k agresivnímu černému liliputánci nešlo ovládnout.
 
A tak mu jeho nejkrásnější děvče z okolí dalo vale a odfrčelo, aniž by se ohlédlo za ním a za třemi malými černoušky, kteří Charliemu zůstali na krku. Charlie jen polkl slinu, neřekl slovo a nevzal si ani dovolenou. Není divu, že s takovýmhle rodinným flastrem to máte jako prodloužená ruka zákona spočítané a Charlie tak platil za nejvyhlášenějšího měkotu.
 
Jako policista tak absolutně postrádal autoritu, respekt k jeho osobě neměl ani ten nejposlednější zatoulaný psík ba dokonce, ani malé děcko. A tak se v mírumilovném, starostlivém, hodném, křehkém Charliem - který nedal pár dobře mířených buchanců sousedovi, když nechal na jeho trávník venčit svého psa, nenakopal zadek sprosťákům, parkujícím na zakázaných místech, kteří mu ještě cynicky hodily klíčky, aby jim přeparkoval, který se dnes a denně vyhýbal konfrontacím - pomaličku probouzel k životu Hank. Jeho druhé, agresivní a léta potlačované já, drsňák, sprosťák, ale hlavně ranař, který pro urážku, stejně jako pro ránu pěstí (byť ne vždy správně umístěnou) nejde daleko. Hank, ventilující bez zábran Charlieho potlačený vztek.
 
A stalo se tak právě ve chvíli, kdy se na policejní stanici objevila Irena. Hezká, energická, zatčená pro cosi, co na první pohled smrdí. Irena, které jde po krku její bývalý mafiánský milenec, jenž je shodou okolností zapletený do špinavých podvodů, sahajících až do vysokých policejních kruhů. A protože má strach, že Irena něco ví, chce ji zpět. Na místo určení ji má deportovat právě Charlie, který však právě získal nálepku schizofrenik. Má za sebou první zkušenost s Hankem, je vybaven pikslou prášků a radou od kolegů, aby si pěkně odpočinul. Vyjíždí tak s Irenou na cestu, která je nejen počátkem napínavého a nebezpečného dobrodružství, ale i jeho lásky, a s ní i uzdravení. Než se tak stane, musí vybojovat nejen bitvu s mafiány, ale i se svým druhým a stejně zamilovaným já. Irena je totiž kočka, která nenechá chladným ani Hanka a že ten jde rovnou na věc, netřeba dodávat. Navíc jim je v patách zkorumpovaná policie a tak se Charlie a potažmo Hank musejí ohánět, aby to všechno ustáli ve zdraví (to duševní nevyjímaje). Naštěstí jsou tu ještě Charlieho skvělí (tlustí a geniální) synové a také jejich taťka ještě neřekl poslední slovo.
 
Děj komedie Já, mé druhé já a Irena není důležitý, je nepříliš vynalézavě řešeným rámcem pro rozehrání klasické farrellyovské taškařice, plné cynických kruťáren, bláznivých roš'táren i prachobyčejných a notně brutálních sprosťáren.
 
Nápad se slušňácky uťápnutým smolařem Charliem a agresivním parchantem Hankem v jedné osobě je velmi vděčným východiskem náležitě bláznivé komedie, rozvíjené ve smršti farrelyovských nápadů, bohužel opět s absencí vkusu a hranic a tentokrát i příběhu. Kdyby hoši ubrali plyn v obscénnostech a naopak vynaložili větší úsilí pokud jde o příběh a rafinovanost zápletek, mohla to být celkem sympatická oddychovka. Jenomže to by pak nebyli bratři Farrellyové. Těžko ovšem zkousnout takové frky, jako je "krádež" mateřského mléka, dobíjení ležící krávy, zarážení slepic do zadku či užití netradičních sexuálních praktik. Přísun nenáročného (často nepříliš originálního), nicméně relativně příjemného humoru tak střídají kameňáky, jimž se od srdce zasmějí snad jen ti "blbí a blbější", zatímco většina zřejmě pocítí lehce trapné rozpaky.
 
Škoda, není těch trapností zas až tolik a rozhodně by se daly oželet. Pokud však mají fungovat jako neodmyslitelná součást farrellyovské značky, pak se možná můžeme těšit, že nás Bobby s Peterem překvapí, až trochu vyrostou. Je znakem pubescentů, že mluví sprostě, aby vzbudili pozornost. Faktem je, že tihle pubescenti jsou k tomu navíc geniální, neboť pozornost, jíž vzbudili například filmem Něco na té Mary je, hodila v kasách kin 360 milionů dolarů. Což je nepřehlédnutelná sumička. Že "něco bude i na té Ireně" a publikum masově pustí chlup je téměř evidentní, nakolik bude spokojeno, toť otázka. Každopádně pokud jde o herecké výkony - Jim Carrey (v českém znění tradičně Martin Dejdar) po hlavní úloze ve Formanově zdařilém Muži na měsíci a po skvělé kreaci v Truman Show, v nichž potvrdil své kvality charakterního herce, opět navazuje na typ, který diváci znají z jeho prvních velkých filmových rolí. Jeho mimické a pohybové kreace jsou však zcela podřízeny roli a zmizela původní sebestřednost, což jeho výkon činí zvlášť sympatickým. Renée Zelwegerová je poněkud mdlá, ale také ujde a za zmínku stojí také "Charlieho trojčátka". Příjemné výkony a zatraceně dobré hlášky.
 
Radana Vítková