"Ve vločce sněhové příběh se stal. Kdo tomu nevěří, ať dívá se dál ..." Stačí totiž proletět zákoutími sněhové vločky a ocitnete se ve světě Kdovíků, ve vísce Kdosice, tam kde vládne maloměšťácky nablýskaný ráj a v tuto chvíli i nákupní horečka. Pokud jste zatím nepodlehli předvánoční "nákupománii" tady do ní vpadnete rovnýma nohama. Kdovíci totiž milují Vánoce a slaví je až do roztrhání těla. A kdo že jsou Kdovíci?
 
Znáte-li vánoční skřítky, třeba z jiného předvánočního amerického trháku Santa Clause, pak vězte, že lidičky jim podobní. Nosatí skřítci s pršáčky , s roztomilýma očima za dlouhými řasami, s nevídanými rafinovanými účesy a klaunskýma botama, žijící v malebných domečcích. Skřítci, kteří mají rádi řád a pořádek, všechno pěkně úhledné, nazdobené, efektně zabalené, kteří milují děti, radost, dobré jídlo a tak pochopitelně ze všeho nejvíc vánoční svátky. A to tak, že už vlastně zapomněli na jejich podstatu (!!!) a tak klidné rozjímání s přáteli pomaličku vyměnili za načinčanou horu dárků, svátky klidu a míru přetavili do podoby hektického shánění, zdobení (a hádanic o to, kdo má krásnější výzdobu) a vyčerpávajících příprav (!!!). Jednoduše semlel je moloch vánoc a drtí je a drtí, ale jim se to líbí, milují dárky, světýlka, vánoční ozdoby a nehodlají nic měnit.
 
Jenomže je tu přece jen někdo, kdo Vánoce nemá rád. Kdo je nesnáší. Komu působí doslova fyzickou bolest, vyvolávají mrazení v zádech, kdo by je nejraději vymazal, škrtl, zadupal do země a s nimi i sám sebe. A tím outsiderem, vyděděncem, nesnášenlivcem a škaredou je Grinch. Skřítek, který přišel na svět jako ostatní, ale zdaleka není jako ostatní. Na rozdíl od svých kamarádů je zelený, od miminkovského věku fousatý, neuctíte jej sladkostmi, raději sní talířek a od chvíle, kdy se zamiloval do překrásné spolužačky Marty Kdovíjaké, jde to s ním od deseti k pěti. Aby se Martě, kterou také zde miluje celá parta, zalíbil, oholí se a je šeredně ponížen spolužáky, v čele se škodolibým a notně vyčuraným Starostníkem. Navíc přímo uprostřed vánočních oslav. A tak rozervaný, s milostným traumatem na hrbu a s bublající nenávistí vystupuje na horský vrcholek, kde opuštěný a sám živí svou zášť ke všem Kdovíkům a hlavně k vánočním svátkům. Nečeše se, myje se s odporem, jako dobrůtku si dává cibuli, kterou používá i jako parfum. Občas se do městečka vypraví, v převlečení a škodit. Většinou ale jen kuje pikle, oddává se sebelítosti a hlasitě nenávidí celý svět a zřejmě by to tak i zůstalo, kdyby nenarazil na odporně dobrosrdečnou Cindy Kdovínovou (výborná šestiletá Taylor Momsenová).
 
Grinche se totiž všichni bojí, mají strach, aby jim nezkazil Vánoce a v lepším případě jím straší děti. Ale Cindy je holčička, nejen zvědavá, ale i zvídavá a hloubavá a správně tuší, že i pod drsnou slupkou se může skrývat ryzí srdce - byť do Grinchovo je dvaapůlkrát menší. A protože Cindy navíc znervózňuje ten předvánoční diktát konzumu (!!!) a má pocit, že podstata Vánoc je jinde, rozhodne se přivést Grinche zpět mezi Kdovíky a dopřát i jemu krásné Vánoce. Už už by to možná dobře dopadlo, jenomže to neznáte nabubřelého a zákeřného Starostlíka, který Grinchovi připomene dávný trapas a je zle. Grinch se rozhodne ukrást Vánoce a nebýt Cindy a lásky Marty Kdovíjaké, ví Bůh jak by to dopadlo.
 
Grinch je příkladem nablýskaného velkorozpočtového projektu, který představuje zaručenou sázku na jistotu. Pohádka, která patří v Americe ke kultovním, velkolepá výprava, herecká hvězda první velikosti, podmanivá atmosféra pohádkového vánočního dobrodružství, spousta světýlek, lampiček, disneyovských domečků, půvabné postavičky, dostatek humoru těch nejrůzněšjích odstínů (od legrácek a pitvoření pro nejmenší, přes pšouky - oblíbenou rekvizitu komedií pro teenagery, až po vydařené bonmoty, parodické odkazy na jiné filmy a ironické poznámky pro všechny odstatní). Není divu, že v předvánoční době tato technicky dokonalá, výtvarně vyšperkovaná (do sytosti se vyřádili výtvarníci kulis, kostýmů i masek) a v Howardově režii hladce fungující podívaná zabírá na americké diváky naprosto spolehlivě a tak zisky v kasách prudce rostou.
 
Pro Američany příběh notoricky známý však v tuzemských podmínkách nemá oporu v neméně známém seriálu, či ve večerním čtení před spaním. V Čechách je Grinch novinkou a velmi záleželo na tom, jak diváci přijmou ten podivný svět Kdovíků, jak se jim podaří vpravit do poetiky příběhu, jak si zamilují jeho hrdiny. A v tomto směru bylo geniálním tahem obsadit do role vypravěče Zdeňka Svěráka a nechat Petra Putnu prakticky "přebásnit" textovou část a upravit ji na míru zdejším podmínkám. Humor filmu je tak našincům mnohem bližší a Svěrákův hlas jako by byl sám o sobě zárukou, že tady nejde jen o takový nějaký filmový "disney" hamburger, že tento efektní filmový zázrak má na víc. A skutečně, Grinch je navzdory celkem jednoduchému příběhu velice příjemnou zábavou, která vám nedá vydýchnout - když už oči mají dost, přicházejí na řadu povedené hlášky (občas sice příliš poplatné - viz narážky na televizi či daně, ale to je daň co nejpočetnější cílové skupině) a nebo si vás "vezme do parády" Jim Carrey a v roli Grinche popustí uzdu své obdivuhodné pohybové hyperaktivitě, která bere dech. Je prostě nač se dívat a když se správně předvánočně vyladíte, troufám si tvrdit, že to nemá chybu. Za což patří ještě jeden dík dabingu a především Borisovi Rösnerovi, který měl jako dabér laťku už tak zatraceně vysoko a tentokrát jí s přehledem ještě přeskočil.
 
Radana Vítková