Je to jednoduché: dáte chlápkovi od kabelové televize padesát babek a dostanete všechny filmové kanály zadarmo. Ale když se Steven Kovacs (Matthew Broderick) nastěhuje do nového bytu, zjistí, že "jeho" chlápek z kabelovky (Jim Carrey) není jako ti ostatní. Nechce padesát babek. Chce přítele ...a ne není odpověď. Při pokusu o vystrnadění nazvaného kamaráda ze svého soukromí Steven poznává, že ho kabelová televize zdarma přijde pěkně draho.

Cable Guy, který přestává vnímat rozdíl mezi skutečností a jeho oblíbenými televizními pořady, začne ničit jeho život.

Jim Carrey

"Na tomto světě existují nejrůznější úrovně lidského úsilí," teoretizuje Carrey, "a já usiluji o to, aby si mne lidé všímali." Ve skutečnosti toužil Carrey po komedii a po pozornosti, kterou sebou přináší, již dlouho před tím, než se stal hvězdou filmů Ace Ventura: zvířecí detektiv, Maska, Blbý a Blbější (1994), Batman navždy a Ace Ventura: když příroda zavolá (1995) nebo nejaktuálněji The Cable Guy. Jak jednou řekl zesnulý otec třicetičtyřleté hvězdy: "On není šunka, on je celý prase."

Jak se zdá, byla pro kanadského komika tato cesta jedinou možnou. "Najednou jsem narazil na pevnou půdu pod nohama," trvá na svém Jim, "Byl jsem tajůplný jako ďábel."

Jim začal šaškováním usilovat o získání pozornosti mnohem dříve, než si dokázal skutečný dosah svého chování uvědomit. Jeho rodina (tj. starší sestry Pat a Rita a velký bráška John) to však vnímala velmi dobře. "Řekli mi, že jestli nepřestanu, tak nedostanu najíst," říká Jim. "Sed jsem si do mého vysokého křesla a křečovitě se svíjel, dokud se všichni nezlomili smichy."

Zábavné batole Carryovic rodiny se brzy vyvinulo v komediálně nadané dítě. Jim si vybavuje, jak v té době postával celé hodiny před zrcadlem a dělal komické obličeje. "Zdálo se mi to směšný," vzpomíná. "Matka mi řekla: Jime Carrey, jestli nepřestaneš zírat do toho zrcadla, tak tam uvidíš ďábla. Samozřejmě, že mě to popudilo k tomu, abych se tam díval ještě víc."

Ďábla pravděpodobně nikdy nespatřil, ale dobře si uvědomil svou schopnost napodobovat jiné lidi. "Dokázal jsem zapůsobit od svých osmi let," řekl, "když jsem předvedl soprán Johna Waynea."

"Zpočátku jsem nevěděl, že mám gumovou tvář. Jenom jsem se pokoušel rozesmívat lidi," poznamenává Jim. A jeho rodina se rozesmála vždycky, když ji dopříl napodobovací představení The Jim Carrey show. Fyzické komediální projevy se neomezovaly pouze na jeho tvář, pro pobavení důvěrného rodinného publika dokázal spadnout třeba ze schodů.

Ve škole to však byl docela jiný příběh. Jim říká, že byl ze začátku nesmělý a jeho dolejzání za učiteli mu přinášelo šikanu ze strany spolužáků. "Učitelé mi psali do žákovský pořád stejnou věc," vzpomíná, "Jim dokončil práci jako první, a pak obtěžoval ostatní studenty."

Nakonec si uvědomil, že může být stejně populární jako přihlouplí spolužáci nebo jako je doma, a co víc, mohl by se stát středem pozornosti. Jim vysvětluje: "Objevil jsem, že věci, které dělám doma, abych pobavil rodinu, dokážou dostat i všechny lidi va škole. Začal jsem se chovat přitrouble a každej chtěl bejt můj kamarád." Ve třetí třídě jsem se naučil takovej ten klasickej bláznivej tanec Three Stooges a ukázal mým spolužákům," řekl. "Dostalo je to. Učitel se válel smíchy a poprosil mě, abych to předved na vánoční besídce." Od sedmé třídy dělal Jim na konci každého dne patnáctiminutové komediální výstupy, které mu byly umožněny pod podmínkou, že nebude ve třídě vyrušovat během vyučování.
V šestnácti Jim přenesl své výstupy na pódia torontských komediálních klubů. V jednu dobu čítal jeho repertoár 115 napodobovaných osovností v rozpětí od Elvise, Bruce Springsteena či Clinta Eastwooda až po Pana Rogerse, Kermita the Frog a Miss Piggy.

Naštěstí pro nás, se Jim Carrey rozhodl pokračovat v rozvíjení své směšnosti a nyní baví milióny, zatímco vydělává milióny. A jeho komik je brán celkem seriózně. "Moje rodiče mě nemohli vzít do restaurace," řekl o svém dětství, které bylo tréninkem na kariéru komediálního baviče, "protože se báli, že bych se dal do akce. Dneska už si lidé nemyslí, že je Jim nepříjemný. Jenom řeknou: Jim je komediant."

Rozhovor Dennise Hunta s Benem Stilerem

V příjemném rozhovoru mi Stiller vysvětluje, že režírování snímku "The Cable Guy" připomínalo žonglování.

Balancování na provaze napnutém mezi černou komedií a psycho-thrillerem bylo jen jednou součástí pomyslného žonglérského výstupu. "Film pracuje s několika rovinami," vysvětluje režisér sedící na gauči v elegantním obchodnickém obleku. Rozhodně můžete říci, že Stiller, tajemně přitažlivý, s úhledným sestřihem, je víc než jen takový ten týpek v džínách a tričku. Jeho chování je přátelské a zdvořilý úsměv téměř permanentní.

"Vedle hlavní zápletky se celým filmem prolíná motiv televize a jejího negativního vlivu. Navíc ještě satirizujeme nejrůznější psycho-thrillery. Začínáme v jednoznačně komickém tónu, ale s tím, jak do hry vstupují další motivy, přibývá hrůza, tajemnost a temnota. V tu chvíli však nemůžete komické prvky opustit úplně, protože žánrově vycházíte z komedie. Udržet všechny tyto elementy v rovnováze se ukázalo jako velmi složitý úkol."

Zvládnutí takto složité souhry by se mohlo stát noční můrou i pro vyzrálého režiséra, natožpak pro relativního nováčka Stillera, který režíroval teprve druhý film. Prvním byla komedie "Reality Bites" (1994) s Winonou Ryder, v níž si také zahrál. Do nynějška byl mnohem lépe znám jako herec romantických komedií, mezi nimiž nalezneme tituly "Flirting With Disaster" nebo "If Lucy Fell."

"Hraní je mnohem větší sranda," říká Stiller, jehož rodiče jsou veteráni komediálního herectví Jerry Stiller (hrál otce Jasona Alexandera ve snímku "Senfield") a Anne Meara. "Ale režírování je taky docela zábavné, akorád je to trochu obtížnější. Dá to strašnou práci. Vedení herců je opravdová výzva. Ze své herecké minulosti vím, jak důležitá je režisérova pomocná ruka."

Díváte se na toho pěkného a příjemného chlapíka s nevinným pohledem a divíte se, jak dokázal dostat do opratí vzpurného mustanga Carreyho, který mohl svým divokým komediantstvím mladého režiséra snadno pohřbít.

"Režisér má hlavní zodpovědnost bez ohledu na povahu hvězdy," říká Stiller. "Musíte se stát autoritou nebo vás lidi nebudou poslouchat. Když si vybudujete silnou pozici hned na začátku, tak z ní pak můžete snadno vycházet. Hoši, jako je Jim Carrey, potřebujou svobodu, aby si mohli vyzkoušet nejrůznější věci. Nechtěl jsem dusit jeho kreativní instinkty a naopak jsem mu dodával odvahu, aby vyzkoušel všechno, co ho jen napadne, ale když jsem si myslel, že to nefunguje, tak jsem to prostě řek. Je to záludný postup a vy musíte být dobrý diplomati. Nakonec jsem se vždycky spolehnul na moje komické instinkty."

"Hodně pomohlo, že Jim není nějakej šílenej egomaniak. Svoji energii nezneužívá. Je žádostivý, pracuje pilně a je i chytrý. S herci, kteří postrádají inteligenci, se špatně pracuje, protože nechápou, co jim říkáte. Některé superstar jsou zřejmě pěkný kokoti, ale Jim k nim nepatří."

"The Cable Guy" nebyl pro Carreyho určen hned od začátku. Původní scénář, připomíná Stiller, byl pro Chrise ("Tommy Boy") Farleyho, dřívějšího člena souboru ze "Saturday Night Live."

"Byla to přitroublá komedie, která neměla žádné temnější stránky," říká. "Procházel jsem scénář a přemýšlel, že by mohl být mnohem zajímavějším, když dáme větší prostor zmíněným posedlostem a uděláme z toho černou komedii. A to jsme taky nakonec udělali. V tu chvíli se začal Jim o projekt skutečně zajímat."

"Chtěl si rozšířit svůj rejstřík a udělat něco odlišného."

Co když Carreyho fanoušky, kteří preferují přihlouplé, bezmyšlenkovité komedie, odradí temnější stránky, které v tomto filmu zastiňují charakteristický humor jejich miláčka? "To se může stát," říká Carrey. "Ale cílem nebylo udělat film, který vydělá 100 milionů . Chtěli jsme uchopit všechny šance a z Jima strhnout to, co ho ubijí."

"Důležité bylo udělat zábavný, kreativní film, a ne kopírákovou kopii jeho ostatních filmů, která by zaručila kasovní úspěch. Tím, že jsme přijali zmíněné šance, riskujeme neúspěch. Tahle myšlenka mnou samozřejmě otřísla, ale byli jsme na to připraveni."

Tvůrci filmu:

Režisér Ben Stiller natočil zatím jen jeden film - Bolestná realita ("Reality Bites"), v němž také hrál. Pochází z umělecké rodiny. Debutoval jako herec na Broadwayi. Hrál např. ve Spielbergově Říši slunce ("Empire of the Sun") a režíroval komediální speciál pro MTV "Back to Brooklyn", později měl na této stanici vlastní "The Ben Stiller Show", která získala cenu Emmy za scénář.

Kameraman Robert Brinkmann pochází z Německa. Od roku 1981 studoval v Los Angeles na Jihokalifornské univerzitě. Natočil mnoho reklam a hudebních klipů. Pracoval v televizi na u nás známém seriálu Padlí andělé ("Fallen Angels") s režiséry Michaelem Lehmannem, Agnieszkou Hollandovou, Jimem McBridem a Peterem Bogdanovichem. Jeho další filmy jsou mj. Burani z Beverly Hills ("The Beverly Hillbillies") s Lily Tomlinovou a "Shout" s Johnem Travoltou.

Návrhářka kostýmů Erica Edell Phillipsová pracovala s režisérem Wolfgangem Petersenem na jeho hitech Smrtící epidemie ("Outbreak") a S nasazením života ("In the Line of Fire"), s Paulem Verhovenem na filmech RoboCop a Total Recall, s Clintem Eastwoodem na Dokonalém světě ("A Perfect World").

O natáčení:

Jim Carrey: "Steven v podstatě přitahuje psychpaty, protože neumí říci ne. Tento problém má mnoho lidí, kteří nejsou schopni reagovat, když jim někdo vstoupí do života. Dokonce i když Steven zkusí říci ne, Cable Guy ví, jak s ním manipulovat a jeho odmítnutí obejít. Bude bušit na dveře, dokud nenajde ten správný způsob."

Stiller: Nechtěli jsme točit film úplně odlišný od těch, co Jim natáčel předtím. Proto jsme velmi dlouho vybrušovali scénář, abychom zjistili, jak daleko můžeme zajít. Nechtěli jsme zklamat jeho publikum, očekávající jeho druh humoru, ale na druhé straně jsme mu chtěli dát šanci dělat i něco jiného. Aby na film mohli jít i lidé, kteří z něj zrovna nešílí. V tomto snímku hraje bláznivého psychotického kluka, ale skutečně humorně.

Mnoho kaskadérských výkonů a bitek bylo připraveno tak, aby herci mohli většinu udělat sami. Koordinátor kaskadérů Freddie Hice: "Jim je tak divoký, že ho nemůžete dublovat. Nikdo nezvládne napodobit jeho mimiku, takže většinu scén dělal sám.

Freddie Hice: "Nejnebezpečnější kaskadérský výkon byl pád z rozhlasové věže. Kaskadér Bobby Brown dokázal za nebezpečného větru po pádu z výšky 120 stop bezpečně dopadnout. Nejprve jsme to zkusili z 55 stop, ale když děláte pád ze 120 stop, můžete to udělat jen jednou. To je Bobbyho parketa, je skutečně nejlepší na světě pro pády z velkých výšek. Pro herce bylo nejnepříjemnější natáčení v deště na velkém satelitním talíři. Byli ve velké výšce, ve větru a dešti a byla jim velká zima. Matthew to vyřešil tím, že si pro scény uvnitř opatřil přenosnou vanu s teplou vodou.